Regenerativní zemědělství: Omezení rizik v přechodném období
Přechod z konvenčního způsobu hospodaření na regenerativní představuje v zásadě nejsložitější období pro zemědělce začínajícího s regenerativním hospodařením, ve kterém se i zdánlivě malé chyby odráží velkými důsledky na výnosech, zpožďování procesu obnovení půdní úrodnosti, či v problémech v ochraně rostlin.
Je to období, které začíná obvykle nízkou stabilitou půdních agregátů, nízkým obsahem organické hmoty, malou diverzitou půdních mikroorganizmů a jejich nízkou aktivitou, vysokou náchylností k utužení, rozplavování a vodní erozi či nízkou schopností ozdravení (tj. schopností rozkladu zárodků chorob či predace škůdců a semen plevelů). Do takto nepříznivého půdního stavu vstupujeme s ponecháním posklizňových zbytků rostlin a semen plevelů na povrchu půdy, a vytváříme tak příznivé podmínky pro jejich šíření či vzcházení. Současně se přechodem na regenerativní zemědělství se zbavujeme možnosti odstranění zhutnění pomocí zpracování půdy. Možných chyb, které mohou v rámci přechodného období vzniknout, je mnohem více a mohou být nepříjemným zjištěním pro zemědělce doprovázeným poklesem výnosů a rentability produkce.
Proto se v tomto dílu pokusíme představit hlavní zásady se kterými bychom měli vstupovat do přechodného období, tak abychom eliminovali alespoň hlavní problémy, se kterými se můžeme v rámci přechodného období setkat.
Co je to přechodné období a jak je dlouhé?
Přechodné období při zahájení regenerativního hospodaření představuje období, kdy dojde ke zlepšení klíčových fyzikálně-chemických půdních vlastností do té míry, že půda je schopna přirozenými procesy obnovovat svoji půdní úrodnost a eliminovat tak některé negativní vlivy způsobené například přejezdy těžké mechanizace, přirozeně rovnoměrně zásobovat rostliny živinami, přirozeně eliminovat zásobu semen jednoletých plevelů jejich mikrobiálním rozkladem a predací, či přirozeně eliminovat zdroje infekce chorob a škůdce.
Přechodné období je obvykle provázeno poklesy výnosů zemědělských plodin v průměru okolo 15 % s tím, že v prvním roce to může být pokles i přes 25 %. Pokles výnosů na úrodných půdách s velmi dobrými fyzikálními vlastnostmi může být i výrazně nižší než tyto hodnoty, na druhou stranu při kumulaci chyb, jako je výskyt vytrvalých plevelů, neurovnaný povrch pozemku či zhutnění půdy přejezdy mechanizace za mokra to může být naopak i výrazně více.
Řada výsledků potvrzuje, že přechodné období nemusí znamenat pro zemědělce ztrátu, protože výpadky ve výnosech kompenzují snížené náklady a že zhruba po 3–5 letech je možné docílit srovnatelné výnosové úrovně jako u konvenčního způsobu hospodaření. Na druhou stranu je velmi snadné kombinací několika chyb hned na začátku zhoršit fyzikální stav půdy natolik, že přechodné období vyžaduje více než 10 let, a teprve po tomto období se srovnávají výnosy regenerativního hospodaření s hospodařením konvenčním.
Jaké jsou tedy hlavní zásady, jejichž dodržení by nám mělo zajistit eliminaci alespoň těch nejvýznamnějších chyb, a tím i případných negativních dopadů na ekonomiku produkce?
1. Začít s přechodem na regenerativní zemědělství jen na části pozemků
Regenerativní způsob hospodaření je natolik odlišný od konvenčního hospodaření, že je pro zemědělce naprosto zásadní, aby si jednotlivé části technologie vyzkoušel v konkrétních půdních, terénních a klimatických podmínkách, ověřil si jejich realizaci s dostupnou mechanizací a měl prostor pro nalezení optimálního nastavení a řešení. Jako rozumný rozsah se kterým je vhodné začínat, tak představuje do 20 % pozemků, aby případné chyby, které vzniknou nesprávným rozhodnutím pro konkrétní podmínky nevedly k významnějším ekonomickým ztrátám.
2. Nezačínat s přechodem na regenerativní zemědělství ve velmi vlhkém roce
Jak již bylo řečeno, na začátku přechodu k regenerativnímu zemědělství pracujeme s půdou, která má obvykle nízkou stabilitu agregátů a nízký obsah organické hmoty, což vede k její vysoké náchylnosti ke zhutnění. Jakákoliv operace prováděná za vysoké vlhkosti půdy vede ke zhoršení fyzikálních vlastností, které se přirozeným způsobem napravují celou řadu let, a je proto vhodnější u takovéto půdy kypřením obnovit poměr vzduchu v půdě.
Zcela zásadní je nezačínat s přechodem na regenerativní zemědělství ve vlhkém roce po sklizni cukrovky, brambor či kukuřice, protože kombinace těžké sklizňové a transportní mechanizace s vyšší vlhkostí půdy na podzim je s vysokou pravděpodobností zárukou problémů.
3. Zajistit dokonalé srovnání povrchu půdy
Ačkoliv se již nyní na trhu objevují bezorebné secí stroje schopné dobrého kopírování nerovného terénu, tedy vybavené paralelogramy s aktivním přítlakem pro každou secí botku, většina bezorebných secích strojů, které jsou v České republice k dispozici, mají secí botky umístěné na pevném rámu tak aby bylo dosaženo dostatečného přítlaku. To ovšem přináší současně nevýhodu v tom, že i menší nerovnosti pozemku, které vznikaly dřívějším zpracováním půdy (nejvíce orbou) nebo přejezdy mechanizace, znamenají obtížné zajištění rovnoměrné hloubky výsevu (schéma 1). Část osiva tak zůstává ležet na povrchu půdy a část osiva je zaseta hluboko. Obecně lze v takových podmínkách doporučit spíše mírně větší hloubku výsevu, která zajistí porost bez mezer, ačkoliv je vývoj kvůli nestejné hloubce nerovnoměrný. Pokud tedy není k dispozici secí stroj s kopírováním nerovností pro každou botku, je nezbytné před začátkem přechodného období provést dokonalé srovnání povrchu půdy, například kompaktorem se smykovou lištou.
Celý článek z agromanual.cz si můžete přečíst ZDE